5 pravd o pracovních inzerátech, které byste měli znát

Obávám se, že pro většinu lidí jsou pracovní inzeráty na webech typu jobs.cz tím hlavním „nástrojem“ při hledání nové práce. Takoví lidé pak zažívají situaci, kdy se hlásí na spoustu volných míst, ale nemají skoro žádné pohovory, nebo i mají nějaké pohovory, nikde ale nakonec nedostanou pracovní nabídku. Než se zařadíte do téhle skupiny, zamyslete se nad následujícími skutečnostmi.

Většina volných míst na pracovních portálech vystavená vůbec není

Nikdo přesně neví, kolik volných pozic firmy vlastně vystaví, panuje ale obecná shoda, že je to málo. Z celkového počtu všech volných míst, které firmy nějakým způsobem obsadí, to nejspíš nebude víc než nějakých 15-30% (to znamená, že 70 až 85% pracovních míst není na internetu nebo jinde inzerováno).

Z mojí zkušenosti to týká v podobné míře pracovních míst všech kategorií, od dělnických pozic po ředitelské. Přitom rozhodně neplatí, že pozice nejsou inzerované proto, že už na ně je předem vybráno, nebo něco takového. Je řada důvodů, proč firma volnou pozici nevystaví, i když opravdu někoho potřebuje najít – firma nechce za inzerci platit, někdo se objeví dřív, než HR stihne pozici formálně schválit a vystavit, vedoucí si někoho najde sám, než aby se zlobil s inzerátem a kandidáty z pracovních portálů, informace o volném místě je důvěrná apod.

Firmy a manažeři občas ani nechtějí nebo nemůžou obsadit pozice, které inzerují

I když firma nějakou pozici třeba na jobs.cz vystaví, neznamená to, že automaticky stojí o uchazeče, kteří se na ni touto cestou přihlásí. Někdy je o obsazení místa už rozhodnuto a pozice se vypisuje jen tak „na oko“, aby bylo formalitám učiněno zadost. To, že HR pozici v dobré víře inzeruje, neznamená, že manažer už si dávno někoho nevybral.

Raritou nejsou ani případy, kdy se vypsané místo nakonec odloží na půl roku „k ledu“ nebo úplně zruší. A v některých případech firmy inzerují zajímavé pozice jen proto, aby mohli z uchazečů od konkurence tahat na pohovorech důvěrné informace.

Na pracovní inzeráty se hlásí hodně lidí. Opravu hodně.

Schválně, kolik si myslíte, že se na každý inzerát s vámi přihlásí konkurentů? Pokud tipujete jen 10 nebo 20, vynásobte si to 5x, ale klidně i 10x nebo 15x. V jedné mezinárodní firmě, kde jsem pracoval, se na pozici Obchodního zástupce pro Olomouc, vypsanou na serveru jobs.cz, za dva týdny přihlásilo 450 kandidátů. To byl tedy v daném roce rekord, ale stovky došlých reakcí na jedno volné místo nejsou ve firmách v ČR nijak neobvyklé. Navíc v dnešní době, kdy firmy nabírají méně, je to celé horší.

Spoustu přihlášek na pracovní inzeráty vůbec nikdo nečte

V jednom výběrovém řízení dostane na interview prostor okolo pěti kandidátů. O moc víc to být nemůže. Když máte na jeden pohovor 45 minut, víc než deset lidí za den ani nestihnete, a to se ani pořádně nenajíte a večer toho máte opravdu dost. A spousta personalistů i manažerů prohledává došlé životopisy do té doby, než najde těch svých potřebných pět (nebo šest, sedm…), maximálně si přidá ještě dva tři náhradníky. Že zbývá čtyřicet neotevřených životopisů, ve kterých může být další výborný kandidát? No a co, už máme plno a jiné práce jak nad hlavu. Ani dobrý a zcela kompetentní kandidát bohužel nemá jistotu, že si jeho CV poslané přes jobs.cz vůbec někdo přečte.

Přihlášky z pracovních serverů se filtrují často mladí personalisté s krátkou praxí, mechanicky jako roboti

Lidé nadávají na to, že jejich přihlášky procházení a filtrují nejprve lidé, kteří jejich profesi skoro vůbec nerozumí – mladí personalisté a personalistky a různí „specialisté“ náboru. Nevidí při tom ale druhou stranu mince – pokud se na manažerské o odborné pozice stále dokola a ve velkém počtu hlásí lidé, kteří na ně v absolutně žádném ohledu nepatří, bylo by od firem nesmyslné dělat to celé nějak jinak. Pracoval jsem například na obsazení velmi odborných a specifických pozic v IT a zažíval jsem absurdní situace, kdy někteří přihlášení uchazeči nemohli rozumět ani jedné větě v popisu práce, na kterou se hlásili. A byly jich desítky.

Mladí personalisté pracují při výběru životopisů celkem prozaicky – vezmou popis pozice, ze kterého je zformulovaný i pracovní inzerát, a každý životopis s ním srovnají. Pokud to více nebo méně odpovídá (to znamená, že tam jsou stejná slova nebo slovní spojení), uchazeč jde dál. Pokud ne, uchazeč má smůlu. Každý personalista je samozřejmě jiný, někdo u toho přemýšlí víc, někdo míň. Žádný personalista tam není od toho, aby někomu ubližoval nebo aby vybíral špatně, jen se prostě opírají o podklady, které mají. Pokud váš životopis na dané místo na první pohled slušně „nesedí“, nejspíš vás nikdo nevybere, i když vlastně dobrou praxi máte (co není vidět, jako by nebylo). Vítězný uchazeč často nebývá ten nejlepší, ten se někdy nedostane ani k pohovoru.

Vojtěch Zuzaňák

Jsem headhunter a kariérní poradce. Také jako konzultant pomáhám firmám zlepšit jejich náborové procesy. V oblasti získávání a výběru zaměstnanců pracuji na různých pozicích od roku 2005. Čtyři roky jsem byl vedoucí náboru ve velké nadnárodní firmě. Kromě České republiky jsem pracoval i v Polsku, Indonésii a Číně.

Mohlo by vás zajímat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *